Vývoj českého jazyka

17. dubna 2008 v 20:23 |  Referáty

Vývoj českého jazyka

Co s referátem

I.) K některým hláskovým změnám mezi slovanskými jazyky došlo v období praslovanském. Jiné pak probíhaly na rozhraní vývoje praslovanského a samostatného vývoje češtiny (9.-11.stol.), ještě před vznikem písemných památek.

a) došlo ke stahování samohlásek mezi kterýma bylo - j - v dlouhou slabiku
(např. dělaješ > děláš; novaja > nová )
b) zánik a náhrada jerů
-jery jsou neplné samohlásky, které v lichých pozicích slova (počítáno odzadu) zanikaly, v sudých se měnily v češtině v e.
(např. dъnъ > den; dъnъsъ > dnes )
c) zánik nosovek
-nosovka ς se v češtině změnilo na u, nosovka ξ dává ě nebo a
(např. rςka > ruka; pξtъ > pět )
d) změna přízvuku
-v češtině se ustálil na 1.slabice, v polštině na předposlední slabice, v ruštině je pohyblivý
e) zkracování samohlásek
-praslovanština měla systém krátkých a dlouhých hlásek. Dlouhé se ve většině slovanských jazyků zkrátily, v češtině dlouhé samohlásky zůstaly a slouží k rozlišení slov
(např. milý x míli x mýlí x myli )

II.) K dalším změnám došlo po vzniku prvních česky psaných literárních památek (12.-13.stol). Vznikaly v mluveném jazyce, potom pronikaly do spisovného jazyka. Objevovaly se nejprve ve středních Čechách, šířily se západu na východ různě daleko. Některé změny Moravu nezasáhly. Jednalo se o změny hláskové a tvaroslovné (často souvisely se změnami hláskovými ).

Tvaroslovné změny :
a) zánik dvojného čísla (duál)
-zbytky zůstaly u částí těla vyskytujících se po dvou ( oči, uši, nohy, ruce, kolena, ramena, prsa) a u číslovek dvě a obě
b) rozlišení podstatných jmen podle životnosti
-u životných se 4.p = 2.p a koncovky -é a -ové, u neživotných se 4.p = 1.p
c) zánik některých minulých časů
-jednoduché minulé časy: aeorist ( vedech > vedl jsem ), imperfektum ( vediech > vedl jsem )
-předminulý čas složený: plusquamperfektum ( byl jsem vedl, byl jest vedl )
-současná čeština má jeden minulý čas složený
d) rozlišení koncovky -m v 1.os.č.j.
(např. jsem, mám, dám )

Hláskové změny :
a) souhláskový systém
-poměrně pevný, proběhlo málo změn
-zhruba od 17.stol. se hláskový systém ustálil. změny byly už jen nepatrné, projevil se vliv tištěného slova

1) zánik párové měkkosti
-stará čeština měla soustavu tvrdých a měkkých souhlásek ( p'-p, b'-b, m'-m, r'-r…)
-měkké a tvrdé splynuly (nyní obojetné)
-zůstaly jenom 3 páry ( d-ď, t-ť, n-ň )
-r' > ř
2) g > h
(např. gora > hora; nogy > nohy )
-dnes zůstalo g jen u přejatých slov

b) samohláskový systém
1) 12.-14.stol
• a > ě; á > ie
-vždy po měkké souhlásce na konci slova, uprostřed slova jen před měkkou nebo změkčenou souhláskou
(např. duša > dusě, ale žena; čáša > čiešě )
• u > i , ú > í
-po měkké souhlásce, uprostřed i na konci slova
(např. břuch > břich; jutro > jitro; dušu > duši, ale ženu; kryju > ktyji, ale nesu )
• ě > e
-ě zůstalo po retních souhláskách ( b, p , m, v )
(např. dušě > duše; něbudětě > nabudete )
2) 14.-16.stol
• ó > uo > ů
(např. kóň > kuoň > kůň; dóm > duom > dům )
• ú > ou (do konce 19.stol. psáno au)
(např. súd > soud; nesú > nesou )
• ý > ej
-neproniklo do spisovného jazyka, pouze v českém nářečí
(např. mlýn > mlejn; mladý > mladej )
• ie > í
(např. viera > víra; nosie > nosí; dušiech > duších )
• é > i
-nejprve po měkkých souhláskách, potom i po jiných
-do spisovného jazyka tato změna nepronikla
(např. řéci > říci; obilé > obilí )
• aj > ej
-pouze v rámci jedné slabiky
(např. vajce > vejce, ale va-jec; dělaj > dělej, ale děla-jí )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama